Růžovský vrch

na kole i pěšky, hlavně v pohodě

Den druhý. Dominanta kraje i zážitků je Růžovský vrch, ale celý den poskytoval pastvu pro oči i duši v prosluněné přírodě, na cestách v sedle i po svých. Pavel dokonce prohlásil, že to bylo snad hezčí než Křivoklátsko, které je pro něj měřítko všeho.

To nej: kolem bunkrů - Všemily - cesta podél Jetřichovické Bělé - Dolský Mlýn a magický Růžovský vrch

Trasa: 24 km, nastoupaných 588 m

Srbská Kamenice - po zelené podél řopíků na modrou - půvabná vesnička Všemily - stále po modré do Jetřichovic - po žluté podél Jetřichovické Bělé k Dolskému mostu - výstup po cyklo 3076 na Kamenickou stráň - po modré Pod Růžovský vrch - po žluté na vrchol - zpátky Pod Růžovský vrch - po žluté na cyklo - (odbočka do Růžové) - a zasloužený sjezdík překrásnými lesy do Srbské Kamenice.

Hlavní hráč:

Čedičový masiv Růžovský vrch ční do výšky 619 m, asi 300 metrů nad okolní krajinu. To z něj dělá dominantu, to k němu přitahuje pohled, ať se člověk vrtne, kam chce. Je obestřen různými mýty a já se tomu vůbec nedivím. Pravděpodobně se na něm odehrávaly pohanské rituály, pro germánské kmeny byl sídlem bohů, byl také poutním místem, prostě vyzařuje cosi tajemného a lidstvo si toho všimlo.

Život Růžovského vrchu si představuji takto: ve druhohorách se kol kolem ukládaly sedimenty pískovce. To byl jeho prenatální vývoj. Ve třetihorách vypukla vulkanická činnost, ta prorazila nezajímavé vrstvy a vytvořila krásný typický kopec - Růžák. Nikdo nemládne, a tak ve čtvrtohorách dochází ke zvětrávání, vznikají suťová pole, romantičtěji řečeno kamenná moře. Celé to obrostlo buky, duby a kdoví čím ještě, v každém případě to je kombinace natolik vzácná, že je celé území přírodní rezervací.

Probuzení do nového dne, snídaně v trávě a pohled na Růžovský vrch.